„Meditace musí být i zábava“, říká nový lektor aktivních meditací v Domě jógy, Martin Schovánek Danes

Projel řadu zemí, poznal mnoho učitelů, studoval v Indii a nakonec zažil něco, co sám nazývá probuzením. Stav, absolutní radosti, nirvány, stav osvícení: „Je to naprosto úžasný pocit pochopení a blaženosti. Já vždycky říkám, že je to jako by se člověk do té doby identifikoval s kapkou v oceánu a najednou vidí, že on je celý oceán. Je to to nejlepší, co v životě můžete prožít a já se pokouším tuto nádhernou zkušenost předat i ostatním, ukázat jim cestu a pomoci jim na ní“

Martin nevypadá jako asketický přísný guru, který vám zakáže v životě všechno, co vám činí radost. Naopak, od prvního momentu působí velmi vyrovnaným a klidným dojmem a sám říká, že je milovník života a vůbec všeho, co mu naše existence může nabídnout. Ale přeci jen je trochu jiný…

Již v dětství tíhl k poznání pravé podstaty světa a tak k jógové filozofii přičichl dřív, než většina z nás dospěla do puberty. Silné dětské prožívání a možná i trocha naivity ho ale zavedly na cestu, která se pro něj stala svazující, a tak ve svých 15letech začal hledat svůj směr. Směr, kde bude mít dostatek svobody a zároveň ho dovede k vytouženému cíli.

Vzpomeneš si na svůj první zážitek s meditací?

Upřímně mě meditace ze začátku vůbec nebavila. Já jsem meditaci zkoušel v období, kdy jsem trpěl depresí a měl jsem celkově takové, dá se říct temnější období, které trvalo 11 let. Což je vlastně zajímavé číslo, jelikož číslo 11 symbolizuje koloběh smrti a znovuzrození. A já jsem se po těch 11letech opravdu v jistém slova smyslu znovu narodil, jelikož jsem prožil velmi zajímavý zlom-probuzení, ve kterém tedy také figurovala jistá forma meditace. Konečně jsem pocítil, že jsem doma ve svém těle a ve své mysli.

Mohl bys tento zážitek popsat podrobněji?

No ono je to takový pocit pochopení a blaženosti. Já vždycky říkám, je to jako by se člověk do té doby identifikoval kapkou v oceánu a najednou vidí, že on je celý oceán. Těžko se to vysvětluje, musíte to prožít…

Třeba na tvých lekcích?

Tam určitě můžete udělat první krok. V Domě jógy momentálně střídám dva typy meditací, obě dvě jsou o dechových technikách, s tím že jedna je jemnější a druhá o něco náročnější.

Jedna z nich je Ánanda mandala, což je opravdu silná dechová technika, která probouzí kundaliní sílu a velmi snadno se u ní oprošťuje od myšlenek, oproti tomu druhá technika je tzv. Súfijská meditace, kde se využívá tance do čtyř směrů. Je to tedy meditace v pohybu, která je jemnější než například Osho meditace a jsou v ní mnohem delší pauzy.

Dnes se hodně zaměřuje na „mindfulness“, ale o co se snažím já, je spíše takový „mind-emptiness“ nebo ideálně „no-mind“.

A jak nám takové meditace pomohou?

My část života žijeme v bublině, která jednou musí prasknout, a to je to, čemu já říkám ego, to falešné já, falešná identita, která nám nedovoluje vidět dál. Trápíme se, prožíváme utrpení a máme pocit, že naše situace je bezvýchodná. Je to ale právě jen ta mája, iluze ve které žijeme. Já ale věřím, že každý může nakonec vnímat skutečnou realitu, každý může dospět k oné blaženosti a klidu a právě proto se snažím lidem na této cestě pomáhat a ukazovat jim praktiky a meditace, které tenkrát pomohli mně.

Předpokládám, že k probuzení nedospějeme ze dne na den a cesta může být místy i trnitá, dokázal bys říct, kdy u tebe začal celý proces?

Tak on ten proces dá se říct, začal od narození, já jsem vždycky vnímal, že to je moje cesta a zároveň můj cíl. Ale v období, kdy jsem si hledal ten správný směr, jsem odjel poprvé do Indie do jedné Osho komunity Sathyi Sai Baby, kde jsem původně plánoval strávit rok. Nakonec jsem se zdržel pouze 8dní, které se zdály být jako věčnost. Pochopil jsem tam, že lze někoho milovat a nesouhlasit s ním na 100 %. Byl tam pro mne velký rozpor mezi východním a západním světem a já jsem si hledal hranice, s čím ještě souzním a s čím už ne.

Poté jsem se vrátil do Indie až v roce 2007 a to na univerzitu Jednoty, kde jsem měl v hlavě, že do roka a do dne přijdu k osvícení a ono se to opravdu takto stalo.

Myslíš, že k osvícení je nutná cesta do Indie nebo tohoto stavu lze dosáhnout i pokud člověk zůstane čistě na „Západě“?

Myslím, že v dnešní době už se to děje všude. Já opravdu věřím, že rok 2012 byl jakýmsi koncem, a to koncem těch temných věků, věků bohyně Kálí a teď nastal věk světla, kdy se probouzí postupně mnohem více lidí a spousta už začíná zpomalovat a vnímat svět do jeho přirozenosti a podstaty. Myslím, že dřív bych o těchto věcech vůbec nemluvil, jelikož na to nikdo nebyl zvědavý a asi ani připravený, ale dnes cítím, že je to jinak a že je ten správný čas, lidem ukazovat, že každý má v sobě onu pravdu, onu blaženost.

Podle tvé zkušenosti tedy vyplývá, že tato cesta nemusí být jen skrz dlouhé meditace v sedě, ale že cest je více?

Rozhodně, já jsem zastáncem toho, že meditace stejně jako všechno, co v životě děláte, vás musí bavit. Proto jsem se také rozhodl předávat meditace, které mám sám rád.

Opravdu tedy myslíš, že osvícení může dosáhnout každý?

Teoreticky každý, v každém z nás je buddhovská podstata, člověk ale na to musí být karmicky připraven a také proto samozřejmě něco udělat.

Ale jak říkám, mám pocit, že žijeme v době, kdy se kolem nás vše probouzí a přichází onen „zlatý věk“, kdy se vrátíme kupředu do lesů. Nakonec jistě není náhoda, že čtete tyto řádky, že si přejete zkusit něco nového, že třeba přijdete na mé meditace ????